Vážená paní první dámo, jeho excelence, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové.

Dovolte mi, abych úvodem při 20. jubileu našeho festivalu vzpomněl na řadu osobností, které stály u zrodu festivalu a který byl do roku 2006 festivalovým cyklem s názvem Doteky hudby a poezie.

Rád bych vzpomenul legendární herecké osobnosti -  prof. Radovan Lukavský, Věra Galatíková, Otakar Brousek, Boris Rősner, Ladislav Lakomý, sobory České noneto, Pražské dechové kvinteto, později Václav Hudeček, Ivan Ženatý, Pavel Šporcl, Jiří Bárta a celou řadu dalších znamenitých umělců.

Všem těmto je třeba poděkovat za nezištnost, protože jsem s nimi coby hudebník stával na stovkách pódií s kvartetem Ensemble Martinů a možná i proto byli tyto osobnosti vstřícní k účinkování na festivalu v jeho nestabilních začátcích.

Dovolte mi vzpomenout na osobnosti veřejného života, které nás již opustili a stáli od roku 2006 u počátků festivalu – prokuristu a obchodního ředitele Škoda Auto Luboše Kopeckého, exředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka, Antonína Matznera, Miloslava Kučeru a ministra Pavla Dostála, prof. Václava Riedlbaucha, ale i současné osobnosti jako jsou Pavel Bém, Jan Bondy, František Adámek, Jan Choděra, David Mašín, Lukáš Kaucký.

Velké dík patří panu předsedovi a zastupiteli, dříve radnímu hl. města Prahy, Janu Wolfovi a hlavnímu městu Praha. Dnes si velmi vážíme také podpory agentury Czech Tourism, Visegradského fondu a dalších institucí a našich privátních partnerů.

Na neustálém připomínáni historie, kultury, paměti, totiž závisí naše civilizace a v turbulencích dneška i svoboda a přežiti. I proto festival chce neustále připomínat rozmanité kořeny národní hudby jednotlivých národů Evropy jako jisty vzdor multikulturalismu či vytváření pochybných estetik definovaných vycházejíc z manifestů Evropy Guy Verhofstadta, Sylvie a Isabelle Duranových a dalších. Chceme připomínat totiž kořeny a hudbu těch zásadních národních škol, které formovaly pro svět klasickou hudbu,  jak ji dnes známe (česká, německá či rakouská hudba, ruská, francouzská, italská, španělská, polská, maďarská, či srbská). Ruku v ruce šla s těmito skladatelskými školami i tradice národních škol interpretačních. Festival si přeje poukazovat na rozmanitosti těchto národních škol, na jejich krásu v odlišnosti národních tradic, nikoli na jejich smíchávání a rozostřování,  ale na poznávání jejích typických znaků a

neopakovatelné estetiky.

Jak bylo výstižně řečeno v textu pana prezidenta Klause uveřejněném ve festivalovém katalogu, protože stojíme po sto letech na samém prahu národní existence, proto mi dovolte několik mimouměleckých přívlastků ke snažení dosahování vyhraněného charakteru našeho festivalu, který pevně věřím, alespoň nepatrnou měrou přispívá ke  kulturní hrdosti naší země.
 

Charakter festivalu je nikoli multikulturní, ale národně různorodý, nikoli kulturně společensky korektní, ale vlastenecký, nikoli mainstreamový, ale umělecky zcela vyhraněný, hloupé genderové otázky ho pak nikdy logicky nezajímaly a co já budu jeho ředitelem dámy a pánové, mohu slíbit, že ho zajímat nebudou.

Dámy a pánové, přeji Vám hluboké umělecké zážitky. Dovolte mi prohlásit jeho 20.  jubilejní ročník za zahájený.


 
 

zpátky nahoru