EN
PŘEDVELIKONOČNÍ ORCHESTRÁLNÍ GALAKONCERT - "ČESKÝ VELIKÁN Z VIDNÉ"
9.4.2025 – středa, 19:00
SBOR ČESKÝCH BRATŘÍ, MLADÁ BOLESLAV
JIHOČESKÁ FILHARMONIE
Claudi Arimany – flétna (CAT/ES)
CLAUDE VILLARET (CH) - dirigent
Klasicistní dílo českomoravského - vídeňsko - pražského skladatele, člena velké enklávy české hudební emigrace 18. století, dirigenta a houslisty Pavla Vranického zazní v české premiéře. Tu se z důvodu pandemie Covid-19 nepodařilo uvést v zamýšleném termínu v Praze na MHF České doteky hudby, a tak jeho odložená česká premiéra zazní v Mladé Boleslavi.
Právě tento zapomenutý unikátní flétnový koncert objevil ve vídeňských archívech o více jak dvě století později legendární katalánský flétnista Claudi Arimany. Malým střípkem je, že tento virtuos vlastní hned několik zlatých fléten značky Heines a na jednu z nich přijede zahrát do Mladé Boleslavi! Virtuos je souputníkem i posledním žákem flétnové světové legendy Jeana Pierra Rampala (1922-2000), se kterým nahrál plejádu CD. V roce 1998 vydal Supraphon v unikátní edici komorní díla českého klasicismu a nezapomněl ani na bratry Vranické. Flétna získala ve svém repertoáru nebývalý rozsah v době klasicismu a český klasicismus reprezentovaný i českými skladateli v emigrací přinesl v koncertantní literatuře nástroje opravdové skvosty. Tento koncert se právem řadí do rodiny těchto děl elitních mistrů českého klasicismu, jakými jsou Josef Mysliveček, Carl Stamitz (Karel Stamic), Antonín Fils, Leopold Koželuh, František Benda, Josef Antonín Rejcha ad. Stavbou a melodičností patří již do vrcholného klasicismu. Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě a je opravdu pozoruhodné, že Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta svých děl. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12. prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému.
Společným jmenovatelem Sukovy Serenády a Janáčkovy Idyly je, kromě názvu, také náladové harmonické bezstarostné zaměření obou skladeb. Josef Suk napsal 1893 v Táboře první dvě věty této proslulé Serenády pro smyčce, pak v Praze další části 1894 a dokončil jej ve Vídni 1912. Na půdorysu pevné formy s harmoniemi velmi pozdně impresionistickými jde možná trochu formově o pozdně romantické Sukovo dílo patřící v řadě Dvořákových či Janáčkových serenád či skladeb tohoto žánru z pera B. Martinů ke skvostům české literatury v žánru komorního orchestru. Prvního vydání se dočkala u Simrocka 1896 v Berlíně. Idyla pro smyčcový orchestr Leoše Janáčka je formálně absolutně pevná, konzervativní a vyzařující jasný pozdní romantismus. Ovšem vlastní hudební jazyk je na svou dobu moderní, postromantický a předbíhající svou dobu o desítky let, jako koneckonců všechna Janáčkova díla. A to okolo doslova řádila hudební secese ( Strauss, Bruckner, Mahler), dozníval impresionismus (Debussy, Ravel atd.) a vrcholil expresionismus (Schónberg, Berg). V té době absolutně moderní postromantický originální styl Janáčkovy hudby byl doslova svět šokující! Ne nadarmo patří mezi nejhranější české skladatele ve světě!
Koncert řídí proslulý švýcarský dirigent Villaret, který je častým hostem Berlin philharmonic orchestra, umělecký ředitelem Teatro Colón in Buenos Aires a nyní působí v Symphony orchestra Thurgau; Jihočeská filharmonie je v Boleslavi známá a častým hostem. Před dvěma lety doprovázela Ondřeje Rumla a jeho Hapkovy šansony.
Text Miroslav Matějka a Jan K.Čeliš
.
Pavel Vranický (1756-1808): Koncert pro flétnu a orchestr D dur č. 2 op. 24 – česká premiéra
Allegro
Romance
Rondo
Leoš Janáček (1864-1928): Idyla pro smyčcový orchestr
Andante
Allegro
Moderato
Allegro
Adagio
Scherzo
Moderato
Josef Suk (1874-1935): Serenáda pro smyčce Es dur, op.6
Andante con moto
Allegro, ma non troppo e grazioso
Adagio
Allegro giocoso, ma non troppo presto
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Andante C dur pro flétnu a orchestr KV 315
